A na Vánoce Vánočku!
Blíží se Vánoce, víš o tom? To, že jsou dnes je jen pověra. Anebo není? Dlouho jsem přemýšlel, jak Ti krásně popřát k Vánocům a do nového roku. Vymyslel jsem pěknou fotku s nehoráznědostibrutálněsuprovým nápisem. Ale pak to přišlo – nápad. Jen pro Tebe a nikoho jiného napíšu Vánoční povídku/příběh. A tady je.
Vánoční příběh Vám přináší duo Ding & Dong – nejlepší bubeníci v okolí.
Středobod – nádherné místo k životu, kterému nic nechybí. Jsou zde hory, doly, údolí a úbočí, milí lidé a také pašíci (co se drží svých korýtek). Jednou za pár let mají štěstí a mají i své Moře. Není sice slané, ale to nikomu nevadí. Plavat se v něm dá!
Zde, ve Středobodu – místa kolem kterého se otáčí vše – Slunce, politika, Měsíc, deska na gramofonu a také dítě na houpačce, nosí každého 24. dne 12. měsíce dárky náš Jéža. Ale nenosí je všem. Abys mohl být mezi obdarovanými musíš mít tyto vlastnosti:
- krásné tělo,
- milou duši,
- hodného ducha,
- voňavou kůži,
- šťastné okolí,
- přející vlastnosti,
- hodné rodiče,
- pěkné známky anebo výsledky v práci,
- čisté vlasy,
- sportovně založení (není povinné),
- a musíš být Nejskvělejší na světě.
Když splní aspoň část z uvedených donese jim Jéža to, o co si mu napíší. Naděluje vše od zdraví, štěstí, autodráhy, nafukovací panenky Barbie (místy je děravá, ale nevyfoukne se – je mi záhadou, k čemu je dobrá), počítačů, hromady knih, jídla, fyzičky a mnoho dalšího. Prostě splní i ta nejtajnější přání.
Letos, v roce který už neměl být – 2013, je vše jinak. Byl 1. den 12. měsíce, když se do Středobodu nechal propašovat Sváťa K. Chtěl pro své svěřence, co žehnají jen sami sobě a nikomu jinému, to, co nemají – Bíle Vánoce. V centrále Středobodného plánování počasí se ukrýval jeho cíl. Velká a bílá vločka, která dokáže vyvolat sněžení. Byl připraven. Dobře věděl, že ji dokáže svázat jediná věc. Takový skoro obyčejný červený pytel s bílým okrajem a jako pečeť je nutné použít černou stuhu. A než se kdokoliv nadál, opustil ještě 1. dne 12. měsíce Středobod.
Odnesl ji a schoval se spolu s ní za velkou louží Karamelového moře. Byla donucena nosit velké štěstí, když ji ten necitlivý, motorkářský zarostlý řidič kamionu naložil na korbu svého červeného kamiónu a jezdil s ní napříč jeho zemí. Za zmínku stojí, že není jasné, jak může být řidičem nákladního auta. Jen si to představ, přes velké břicho sotva dosáhne na volant, bílé vlasy a fousy zakrývající výhled. O červeném nosu se ani nebudu zmiňovat. Bral bych ho za mříže hned, jak bych ho uviděl.
To se ale vůbec nelíbí Jéžovi. 170 cm vysokému borcovi se zlatými kudrlinama na na hlavě, hrudi a nohách, oblečeném v bílých kalhotách těsně nad kolena. Bývaly bílé jako panenský sníh než se na něm vyřádila banda cyklistů anebo šklebáků na saních. Jeho kalhoty jsou kouzelné – napojené na Vločku, ta mu dodává jejích bílý lesk. Nehledej v tom, prosím, tedy žádnou pradlenu a její dokonalý prací prášek, děkuji.
Sedl do svého dřevěného zařízení pro změnu místa. Pořádně se rozhoupal (dodával energii pro start) a vydal se na cestu. Netrvalo dlouho a přeletěl Karamelové moře, kde smočil pár prstů a slastně si je olízl. A už našel i kamion se zloduchem. Nebylo to příliš těžké celý červený, následovaný sněhovou vánicí, si to šine po Silnici 66. Věděl, kdo stojí pod ním. Sváťa K., obávaný bitkař a zástupce práva ve všech případech. Nebude to lehké.
Jéža však měl pod čepicí (kterou nenosil) a proto se mu podařilo vymyslet dokonalý plán, který se skvěle hodil do tradic Středobodu. Snesl se dolů a
Varování!
Následující příběh není vhodný pro děti do 99 let. Nečti ho, prosím.
Vlastně je tak hrozný, krutý a krvavý, jako by ho napsal Quentin Tarantino.
Je proto vynechán a Tobě musí stačit, že Sváťu K. přemohl. Sváťa dostal pořádně na kokos, do smrti na to nezapomene. Musel přiznat, že je adoptovaný, nebude nikdy zlobit, že jí suché z nosu, že nosí dámské kalhotky a podprsenku, nikdy nebude shazovat Jéžu, a bude milovat všechny stejně.
Po krutém boji šel polem kousků šatů do nákladního prostoru kamionu. Otevřel dveře a tam je uviděl. Na řetězu uvázanou Bobromilu, která musela plakat na červený pytel, aby Sněhová vločka vyvolávala sněžení! Hned rozvázal pytel a pustil vločku na svobodu. Ta se hned vydala na cestu zpět do svého domova – do Středobodu. Ale vzala to oklikou a poskytla svým věznitelům pořádné kalamity.
Jéža šáhl do pytle a našel tam i Gillet, který není jen pro muže to nejlepší. Propustil Bobromilu a ukázal ji, jak se s ním zachází. Když za chvíli vyšla, nemohl uvěřit svým očím. Hned si ji hodil přes rameno, rozhoupal svoji kolíbku, tedy létající stroj a Frrrrr už byl zpět ve Středobodu.
Spolu s Bobromilou zvládl dodat všechny dárky a pohodou do rodin Středobodních rodin. S Bobromilou se oženil a měli spolu spoustu šťastných šklebáků.
A to byl i konec příběhu ze Středobodu. Konec? Pokud chceš více Středobodu – napiš mi.
Tímto příběhem Ti přeji, aby i tvé Vánoce dopadly stejně, jako v případě Středobodu. Absenci sněhu si nenechejme pokazit krásné Vánoce plné lásky, šílených přání, dárků a žádné kosti v krku. Přeji Ti nádherný Štědrý večer, bohatou nadílku od Ježíška a výborný rok 2014!
Váš Martin „Nepovím a Nikdo„ Vass!
nikde Nikdo 