Sedím a chodí mi zprávy na Facebooku od osoby sedíci ve vedlejší místnosti. Znamená to tedy konec komunikace mezi námi? A tím i konec všeho?
Proč se spolu vlastně nyní nebavíme osobně? Chyba ve mne určitě není. Nedávám nejmenší záminku ke konci komunikace.
Ani tím, že nyní pracuji.
Že mám puštěnou muziku, která se jí nelíbí.
Zdá se mi, že něco slyším. Asi pokus o komunikaci…
Sundávám sluchátka, vypínám práci a jdu do reality. Dnes toho bylo dost.
… přiznání je první věc. A říct to nahlas ještě více pomůže. Takže všichni se posaďme do kruhu. Nějaký dobrovolník?
Jsem si mohl myslet… Jako vždy. I ty tam. No ty s brýlemi. Vypadáš použitelně, ale šoupeš nohama.
A co ty? Před setkáním nabaluješ opačné pohlaví, jsi alfa samec (anebo samice, občas to je těžké poznat) a přitom Ti došla slova?
Takže začnu já. Zase já :-/.
Ahoj! Jmenuji se Martin Nikdo a mám problém…
… jsem asi knihomol a fakt nevím, jak se toho zbavit.
Už tím trpí celá moje rodina, přítelkyně, záchod, práce (prokrastinace je sviňa, ale stejně ji vždy dodělám), sport a tělo také chátrá!
Občas mám světlé chvilky, kdy se z toho dostanu, ale zase jsem do toho spadl.
Nevíš, co s tím mám dělat?
A další budeš třeba Ty!
Takhe vypadám ve formě 😀
Přišel čas a s ním nepřišel Fantomas. Máš smůlu, protože je tu kdo? Nikdo! A s ním jeho blog, který lze přirovnat k * (doplň do komentáře k čemu bys ho přirovnal, díky).
V minulém díle tohoto malého seriálu jsem nastínil otázku šíleného nápadu na závod. Dnes se se mnou podíváš trochu dále.
Jak jsem již psal, přidal jsem se ještě do soutěže Cyklodění, která probíhá u nás ve firmě. Bylo to jednuché – kdo najede více km od května do srpna na: Kole, bruslích, naběhá anebo nachodí. Chvíli jsem polemizoval o bruslích, které jsem letos přidal do přípravy (kvůli holkám…), ale vyhrálo kolo. Haluzově mi to vycházelo těsně za vedení. Pustil jsem se do toho, ale kolegyně taky.
Takže mi nakonec dala asi 80 km rozdíl. Bavíme se tady ale o nájezdu kolem 1500 km u obou… Takže to není taková potupa. Já byl v nové práci a ještě dost jsem se rozkoukával.
Ale to jsou pouze výmluvičky.
Těsně před závodem na jedné vyjížďce s Markem mi začalo kuckat kolo. Už se mi hlásil ořech, že potřebuje servis. A já neměl co? Olej! Navíc byl zadní plášť K.O., takže začalo zběsilé objednávání, abych mohl kolo připravit.
Musím říct, že když dám kolo dohromady ve středu (to i s nahozením nového zadního pláště) a závodem v sobotu, si asi zahrávám. Kolo nebylo zajeté, ale snad bude fungovat. Jsem hrozný. Nedokážu udržet tajemství. Kolo fungovalo na výbornou!
A něco tady smrdí, co? Že by samochvála?
Zazvonil zvonec a textu je konec. Jupííí, kdo se raduje mimo mne? Už tedy letíme do postelí.
V příštím díle: se dočteš- co je to vlastně XC a Pátek.
A v minulém díle: najdeš: Vyškovák umírající v Uherském Hradišti: 1. z ?
Díky Coryn.rajce.cz za fotku
Před nedávnem jsem zde umístil článek o tom, jak se připravuji na jednu důležitou akci. Jasně, zase jsem blog trochu hodně zanedbával, ale co už. Mám na práci práci a zbytek šel často i do tréninku, abych nemusel platit moc za doktory.
A o co šlo? Po 2 letech jsem se rozhodl podívat se opět na nějaký ten závod. Trochu mne k tomu dovedl i hec od bráchy Prudilky – u nich doma se jezdí pravidelný závod. Prvně jsem se mylně domníval, že jde o maraton, či půl maraton (tedy 100 anebo 50 km). Už se mi rozklepala kolena, když jsem zjistil, že jde o pravověrné XC. A to v Uherském Hradišti. Začal jsem mít velké oči. Hůř jsem ani udělat nemohl…
Slovo dalo slovo a já spolu s Dávou jsme se přihlásili na stránkách věnujících se závodu – MTBikers. A to byla jedna z prvních velkých chyb! Chceš-li vědět víc, budeš si muset počkat na další článek :-P. Ale já to bral osobně a navíc po přihlášení se mi už nechtělo couvnout.
Začal jsem tedy trénovat.
Kdysi jsem si už vyzkoušel, že než kilometry, je důležitější čas. Podle loňských časů jsem věděl, že závod bude kolem jedné hodiny. A přeci 16,4 km za 1 h – to je dávačka, ne? Celý příspěvek
Dojezd Drtiče
Je tu další článek od Nikoho a určitě o ničem. Jupíííí. Milý čtenáři, jsi taky nadšený, jako já? Pokud nejsi – no a co :-).
Tento rok byl hektičtější, než minulý. Loni nebyl moc čas věnovat se koníčkům – tedy sportovat, cestovat, sem tam si zajet závod. Letošní rok není o nic lepší. Změna práce, příprava na stěhování… Takže zase podobně.
Sice jsem si zajel 1 „závod“, který jsem tedy ani nedojel (je z něj ta fotka, kde se tvářím blbě). Tedy nedojel jsem celou trať.
Na tento rok jsem si naplánoval závody na Drahanské vrchovině a i trénink začal v jednu dobu vypadat nadějně. Jenže došlo k již zmíněným změnám a vše šlo do kytek.
Naštěstí Prudilka zůstala a právě teď mne tady kouká do monitoru :-D.
Navíc, kdo kdysi studoval anebo byl sám, zná to. Je více času na koníčky. Nemusíš se věnovat partnerovi, rodině svojí a partnera… Takže za celé léto jsem měl jen 1 víkend volný – nic moc. Navíc, než si sedla nová práce, aby se dalo trénovat i přes týden.
Nesmím zapomenout na to, že mne nějak přestalo bavit jezdit rychle (tedy chrtit). A už to došlo tak daleko, že jsem se zase přihlásil na nějaký menší závod. Pojedu v Uherském Hradišti XC závod. Má asi 16 km a teoreticky bych ho měl mít zajetý do hodiny.
No a jak to vypadá, začal jsem zase trochu více trénovat. Mám za sebou již asi 300 km tréninkových na kole – terén, výjezdy do kopců.
Jsem tedy zvědav. Snad si neudělám ostudu!
PS: Ostuda snad budou jen tyto články, kde bych chtěl ventilovat, jak vypadají moje tréninkové nápady. Hlavně také, jak jsem dopadl.
Po dlouhé době se vracím zpět s něčím, co vlastně ani asi není ke čtení.
Pamatujeteš si svoje po 1.?
Horko přinutí lidi dělat hlouposti.
Toto je zhruba celé sdělení, které si pamatuji z knihy Horko (Heat) od Ed McBaina. Je to taková lehká detektivka z celkem slušné série 87. revír… 7. červenec 2014 mi to připomněl až mne zamrazilo.
Vše začalo ráno – na skok jdu k doktorovi, kde potkám pána, který se rozhodne zaparkovat přes 2 místa u nemocnice. Už tak tam není dostatek místa. Chvíli přemyšlím, že mu půjdu něco říct. Místo tam bylo, ale když viděl, že tam přijíždím, přeparkoval… Rozdýchám to. Dnes mě nic nerozhodí.
Valím do práce. A? Samozřejmě nestíhám. Ráno zjistím, že sice mám vyžehlenou košili, ale už nemám kalhoty. Beru náhradní, které se nežehlí. Bohužel nejsou tak cool. Nevadí, ale stejně jsem na něco zapomněl. A okurka to nebyla. Hodinky.
Už po cestě si říkám: Dnes to bude stát za prd, když nemám hodinky, vždy to stojí za prd. A taky že jo.
Horko i s lidmi v práci dělá divy. Dělám ve službách, takže se denně potkávám se zákazníky. Myslíš si, že začnu nyní pomlouvat zákazníky anebo na ně nadávat? Nebudu!
Vím moc dobře, jaké to je být v tomto počasí v práci před/po dovolené anebo během dovolených kolegů.
Dám si dobrý oběd, kouknu na byt, kde bych možná mohl zapustit kotvy, pokecám s kámošem a pomalu valím domů. Dodělám práci a šupky dupky odpanit brusle (včera jsem si koupil nové mazlíky, abych mohl jezdit i Prudilkou).
Sakra, je fakt vedro. A málem jsem si rozbil držku – jedou, jak drak.
A to by asi mohl být konec tohoto příspěvku, kterým se snad vrátím do psaní. Už teď mám v hlavě nějaké nápady, o čem psát… Snad nějaký z nich zrealizuji ;-). Mohlo by být něco o restauracích (pár jich vystřídám). Pokud bys tedy chtěl.
PS: Vedro může za to, že jsem napsal tento článek. Po takové době!
PS2: Omluvuji se svým fanouškům, pokud jsem někdy nějaké měl. Mám nové starosti a teprve teď si sedají a proto získávám čas i na takovéto věci :).
PS3: Pořád i sportuji! Tedy zase začínám.
Fakt mi přijde, že dnes hrabalo všem a mě nevyjímaje.
